TATU: Jak dvě přítulné školačky dobyly všechny hitparády

Tatu - dvě koťátka, jejichž hit Nas ně dogoňjat se stal asi první skladbou v ruštině, která se prosadila i v jiné než ruské hitparádě - přiletěly do Česka. A nám se tak naskytla jedinečná příležitost na vlastní oči vidět, co se stane, když se dvě rozjívené lesby v pubertě stanou slavnými...

Pokud jste Tatu nikdy neslyšeli, o čemž ale kvůli jejich silné rádiové rotaci pochybujeme, pak vězte, že se jedná o sice trochu umělohmotný, ale přesto docela slušný tranceový pop s mírně breakbeatovou rytmikou, a především se zajímavými vokálními linkami. Nesmíme zapomenout ani na to, že velmi podstatným článkem jejich image jsou neustálé narážky na jejich lesbický vztah. V rámci propagace své desky přiletěly před dvěma týdny na krátkou pracovní návštěvu Prahy a my jsme jim pochopitelně byli v patách.

Holčičky a zpruzelý Gott

Letadlo Aeroflotu se sedmnáctiletými moskevskými školačkami Julií Olegovnou Volkovou (ta bruneta) a Jelenou Sergejevnou Katinovou (ta zrzka) dosedlo na ruzyňské letiště ve čtvrtek 4. dubna v 10:30. Doprovázeli je dva bodyguardi, mnohočlenný tým spolupracovníků a manažer. Všichni se ubytovali v žižkovském hotelu Teatrino a dívky - zřejmě aby hned zkraje dostály pověstem o svém lesbickém poměru - se podělily o apartmá. ,Jaké měly požadavky ohledně ubytování? Chtěly, aby v jejich pokoji byla spousta modrých polštářků," řekl nám Aleš Daněk z vydavatelství Popron, které má Tatu v Česku na starosti. ,Kromě toho požadovaly v jídelníčku pohankovou kaši, hodně ovoce a jogurtů, chipsy Prinlges a sushi." Hlavními položkami jejich čtvrtečního programu bylo natáčení Rozjezdů pro hvězdy v televizi Nova a rozhovor pro rádio Impuls, který s nimi ve svém pořadu dělal sám Karel Gott. Ten se však o dva dny později na večírku k volbě miss nechal slyšet, že na Tatu nemá nejlepší vzpomínky, protože dívky jsou prý velmi nevychované. ,Holky byly po cestě z Moskvy hodně unavené, jejich čtvrteční program slušně nabitý a k tomu ještě ten časový posun... Při natáčení Rozjezdů sice ve studiu vládla trochu ostřejší atmosféra, ale rozhovor v Impuslu byl, pokud já vím, v pohodě. Karel Gott je totiž v Rusku obrovská hvězda a dívky si ho spíš užívaly," řekl k tomu Aleš Daněk.

Lesbičky ano, ale všeho s mírou

S Tatu se opět setkáváme až v neděli dopoledne, kdy je naplánováno focení pro Show! Jelena a Julie přijíždějí ve dvou velkých černých mercedesech. Současně s nimi se ale z aut vyvalí i značný počet podivně vyhlížejících Rusů, přičemž minimálně o pěti z nich vůbec nevíte, co jsou zač. Navíc se všichni celkem bez zábran pídí po něčem na zub a snědí, na co přijdou. Julie je jako utržená ze řetězu - pobíhá a výská. Jelena se zase chová krajně rozmazleně a naši stylistku tím, že neustále dokola odmítá další a další kostýmy, přivádí málem k slzám. Nejvíce se obává toho, aby v kostýmu nebyla moc vidět její velká prsa. Při samotném focení se ale už děvčata zklidnila. Před objektivem vytvářejí tulící pózy a předstírají cicmání, když však Julie zatahá Jelenu za tričko více, než bylo zřejmě dohodnuto, Jelena ji probodne přísným pohledem. A k další legrační situaci dochází, když si někdo z doprovodu začne během focení pořizovat vlastní snímky a zcela nevrzušeně scénu osvětluje vlastním bleskem.

Po focení následuje tiskovka v Teatrinu. V hotelu jsme před půl třetí (tisková konference má začít ve 14:45) a vcházíme do konferenčního sálu, kde u stolů sedí asi deset dalších lidí. Něco po tři čtvrtě, kdy je počet lidí v sále přibližně dvojnásobný, přicházejí i Tatu. Doprovází je manažer, překladatelka a několik dalších lidí s blíže neidentifikovatelným posláním. Ačkoli se na ně už chvíli čeká, dívky si napřed klidně sedají ke stolu a pouštějí se do oběda. Když se nakrmí, vyfotí se ještě se dvěma asi třináctiletými dívkami, a pak už konečně usedají před mikrofony. Slečna z gramofirmy zahajuje tiskovou konferenci, zatímco Jelena i Julie se neustále hihňají, lehají si na stůl, jako by to byla školní lavice, a vůbec, působí neposedně. Tedy přesněji řečeno vlezle neposedně...

,Éto nět imidž!"

Klademe první otázku: ,Vaše proklamovaná lesbická image je jistě chytrý marketingový tah. Kdo ji vymyslel? Vy, nebo váš manažer?" Zdá se, že překladatelka má s dotazem nějaký problém. I po zbytek tiskovky bude působit extrémně neužitečným dojmem, protože pokaždé nechá děvčata několik minut štěbetat jednu přes druhou a jejich odpověď pak stydlivě vtěsná do jedné, téměř holé věty. Když dotaz zopakujeme, začne se manažer Tatu, Leonid Dzunik, ježit. ,Pačemu imidž? Éto nět imidž. Éto ich žizň!" hučí na nás. Pak se trochu zklidní a snaží se přesvědčovat, že děvčata prostě JSOU lesbicky orientovaná a že se tím netají. Vidí, že mu to moc nebaštíme, a tak vysvětluje, že člověk, který je objevil, pro ně napsal jenom hudbu, ale stylizovat se je nepokoušel. Skoro se začínáme strachovat, že klekne na kolena a bude přísahat na hrob někoho z rodiny. Děvčata se ale stále jen vrtí a zdá se, že obsah naší debaty je jim úplně ukradený. I při většině následujících dotazů se mezi sebou vesele baví nebo jsou naopak duchem zcela nepřítomná. Z devadesáti procent mluví jejich manažer, což nás přiměje k dotazu, zda se dívky na tiskovce necítí trochu zbytečně. Děvčata i překladatelka náhle vypadají trochu vyjukaně a Julie odpovídá, že toho o organizačních věcech zase tolik nevědí, takže v těchto záležitostech za sebe nechávají odpovídat manažera. Naprosto nehorázné odpovědi se nám ale dostává na otázku, zda dívky zpívají pouze na playback, či vystupují i živě. Jejich manažer nám totiž s vážnou tváří vysvětluje, že holky jsou přece ještě moc mladé a nejsou tedy tak silné, aby mohly zpívat živě (!). Aha...

Support lesbiens

Kdosi se ptá, jak se dívkám pracovalo na jejich desce, a ony vesele švitoří, že dobře, protože všechny jejich spolupracovnice jsou také lesby. Pak zazní otázka, kvůli čemu byla Julie vyhozena ze školního sboru. Z mizerného překladu se horko těžko dozvídáme, že Jelena dala Julii (nebo naopak?) nějaké lesbické pornofotky, kvůli nimž natolik vyrušovala, že ji ze sboru vyrazili. Překladatelka se původně trochu zdráhala tuto odpověď přeložit, ale manažer ji k tomu rázně pobídl. Samozřejmě je do očí bijící, že se jedná o další z nacvičených představení na téma ,Tatu a jejich lesbická orientace". Ano, marketingový tah je to sice zajímavý a snad i neokoukaný, ale problém je v tom, že ani dívky, ani jejich produkční tým evidentně nechápou, že ze všeho nejlepší jsou pouze drobné náznaky, o nichž mohou média do nekonečna spekulovat. Takhle, když na vás lesbismus vyjukne v každé druhé jejich větě, už to začíná být otrava.

Po tiskovce Tatu odjíždějí na prohlídku Prahy a ještě téhož večera před půl devátou s celou svou grupou nasedají do letadla a odlétají zpět do Moskvy. Zda však jejich miniturné splnilo svůj účel, to je otázka. Předvedly nám totiž, že místo dvou docela rajcovních sedmnáctek s poměrně nápaditou image, za které jsme je ještě před měsícem považovali, jsou Tatu spíš amatérskou dvojicí rozmazlených puberťaček, které si hrají na lesby. A to nás rozhodně moc nepobavilo.